Prožít lidský život znamená i hledat smysl v každodennosti. Nejen skrze duchovní naplnění či osvobozující zkušenost, ale také uprostřed ubíjející všednosti, kdy jsme konfrontováni s našimi blízkými; s těmi, které milujeme, i s těmi, kteří nám ublížili. Jenže zkušenosti, emoce, gesta i vyřčená slova se možná až příliš často míjejí, a namísto pochopení se množí křivdy, bílá místa a bolest. Každé takové míjení je však zároveň výzvou - k empatii a snad i odpuštění.